Sem patří knihy, po kterých sáhne kazatel nebo vyučující, který potřebuje rychle nastudovat význam některé části textu. Najdeme tu komentovaný postupně celý text.

Nejnovějším titulem je zde Luděk Rejchrt: Apokalypsa aneb zpěv o naději. Praha, Nový život, 1994. 158 stran. Úvodní krátká kapitola podává úvod do celé problematiky apokalyptiky pohledem na některé její zdroje v historii židovského národa a starozákonní souvislosti. Při rozboru jednotlivých úryvků autor objasňuje hebrejské a řecké výrazy , také historické a religionistické souvislosti, pokud je nutno vzít na pomoc mytologii starověku. Cituje také Talmud a starokřesťanské prameny. Že knihu píše protestantský teolog je patrné z citací reformačních autorů. Luděk Rejchrt se však nenechá svést k lacinému ztotožnění "nevěstky babylonské" s některou konkrétní historickou církví. Jeho knihu lze nazvat v dobrém slova smyslu ekumenickou. Překvapivě "moderně" mohou zapůsobit citace z Jakoubka ze Stříbra, teologa pražské strany v době husitské. Opět se prokazuje, že středověk dovedl myslet mnohdy pronikavěji, než bývalo zvykem a mravem v dobách pozdějších. Kniha je vybavena lákavou obálkou a barenými obrazy Lumíra Čmerdy. Hodnocení bych ponechal raději znalci moderního umění. Výhrady bych měl k "ozdobnému" písmu biblických úryvků v záhlaví kapitol, které se pak špatně čtou.

Pokud by někdo toužil po katolickém výkladu, má možnost sáhnout po knize Richarda Scheucha Průvodce Apokalypsou. Praha, Ústřední církevní nakladatelství, 1989. 212 stran. Kniha je vybavena církevním schválením arcibiskupství pražského č.j. 465/88 ze dne 21.3. 1988, takže žádné nebezpečí bohoslovcům či farním knihovnám nehrozí. Komentované texty jsou vzaty z ekumenického překladu pro katolíky z roku 1987 .

Úvod nejdříve vysvětluje pojem apokalypsy, potom uvádí čtyři způsoby výkladu této knihy .Vlastní text Apokylypsy je členěn na poměrně malé úseky, při jejichž výkladu je velká pozornost věnována historickým souvislostem a odkazům na jiná biblická místa. Grafická úparava knihy velmi napomáhá přehlednosti a práci s textem

Menší práce o Apokalypse zde uvedené se nezabývají výkladem celého textu knihy. Nejobecnějším spisem (a přitom přehledným a pro první seznámení s tématem užitečným) je malá práce Zdeňka Souška Zvěst o konečné Boží vládě - význam apokalyptiky. Praha, Evangelická církev metodistická, 1991. 46 stran. Vydáno nákladem 2000 kusů.

Dočteme se tu o významu slova eschatologie, sledujeme její vznik již před exilem a je vyložen význam slova apokalyptika. Tu autor sleduje jako jev, literární druh a hnutí. Pak následuje přehled obsahu některých hlavních spisů židovské apokalyptiky (Spisy Henochovy, Jubilea, Sibyly…). Narozdíl od jiných autorů vidí Soušek užší souvislost mezi apokalyptikou a profétií, než bývá uznáváno. Všímá si také apokalyptiky ve vztahu k dějinám Izraele. Apokalyptika také umožňuje Ježíšovým posluchačům Iépe pochopit jeho hlásání. Sám Ježíš používá apokalyptické obrazy a pojmy. Těch ještě užívá apoštol Pavel, méně pak již ostatní novozákonní autoři. Souškova knížečka je nenápadná, nicméně pro první seznámení s tématem užitečná.

Jindřich Slabý: Výklad vybraných míst Janova Zjevení (vydal Poradní odbor laiků při synodní radě Českobratrské církve evangelické v Evangelickém nakladatelství, místo a rok vydání neuvedeny. 68 stran). Tato knížka je přepracováním (J. Nečas, J. Michalová) přednášek ThDr. Jindřicha SIabého v zimě 1990. Obsahem je úvodní kázání a šest přednášek, které byly přepsány z magnetofonového záznamu. Je to stručný přehled toho, oč v Apokalypse jde. Jazyk je spíše hovorový, text odbíhá k dobovým aktualizacím (zima 1990), kritika občas zamíří i do vlastních řad. Čtenář se dozví o historických okolnostech, číselné symbolice a christologických souvislostech. Rovněž tento titul je vhodný pro první a rychlé pochopení toho, jakým způsobem ke Zjevení přiwtupovat. Na závěr si neodpustím pozoruhodný výklad úryvku z 19. kapitoly Janova evangelia:
”Marie (...) která symbolizuje, ztělesňuje společenství ze kterého se Pán Ježíš narodil, společenství Izraele podle těla, církev Staré smlouvy, je matkou toho nového společenství které je symbolizováno postavou učedníka, kterého miloval Ježíš (...) je vůlí Páně, aby Církev Starého zákona, Izrael podle těla, našel nový domov uprostřed křesťanů (...) Jaká hrozná vina spočívá na křesťanech, kteří po staletí tuto svou matku zavírali do ghet, pořádali na ni pogromy a nakonec strašlivým způsobem byli židé právě v evangelickém Německu masově vyhlazeni. " (s. 62-63)

Jiří Otter: Dopisy andělům - Odměny vítězům. Kalich, Praha, 1991. 88 stran. Autor vykládá pouze první část Apokalypsy, totiž dopisy sedmi církevním obcím. Všímá si historických souvislostí a symboliky. Každá kapitola má značné množství poznámek k originálnímu jazyku a starozákonní tradici. Umístění poznámek za text umožňuje čfst kapitoly plynule a kdo nemá zájem o příliš odbomý výklad, ten není rušen podrobnostmi. Za jednotlivými kapitolami je vždy umístěn i krátký epilog o dnešních osudech jmenované obce. Tam uzříme velmi názomě, kterak pomíjí sláva světa.
(A pozemských církevních obcí).
"Nostalgické ohlédnutí do sardské minulosti je dnes dovršeno zjištěním, že po městě slavného jména prakticky zbyla jen osamělá autobusová zastávka na trase ze Smyrny do vnitrozemí. " (s.65)

Vladimír Neuwirth: Apokalyptický deník. Opus Bonum Frankfurt a Křesťanská akademie Řím, 1976. 212 stran. Tato kniha patří k našemu tématu okrajově. Nejedná se o exegetickou práci, nýbrž o sled meditací a úvah inspirovaných poslední novozákonní knihou. Text pokrývá období Iet 1969 až 1975 a napsal ho katolický Iaik žijící v emigraci. Autor se nezabývá částmi apokalypsy postupně, nýbrž se vrací neustále k několika motivům a prolíná své úvahy texty jiných osobností (Bemanos, Bezruč, Guardini, Pasternak…) a cituje rovněž z církevních Otců. Kniha je spíše svědectvím o osobním prožívání četby Apokalypsy.
"Zmatek v dnešním křesťanstvu je důsledkem neznalosti Apokalypsy. Křest'ané jsou svědky a účastníky kosmického dějství. Nevidí však jeho smysl skrze Apokalypsu, neusměrňují a nemodelují svůj život a veškerou svou aktivitu podle této knihy. Apokalypsa je vysvětlením a Apokalypsaje modelem.” (s. 84)

Tématem do našeho přehledu ještě patří Odilo I. Štampach: Život, Duch a všechno - Duchovní směry nového věku. Sursum, Praha, 1993. 144 stran.
Po přečtení podtitulu knihy bychom neměli myslet hned na new age. Autor se zabývá výzvou, kterou vůči křesťanství vyslovuje současnost a blízká budoucnost. Čteme tu o nových spiritualitách, otázce osobního Boha, problému jedinečnosti křesťanství, Iidské osobě, reinkarnaci a zbožštění přírody. Stranou nezůstává ani věda a politika.
Odilo Štampach se snaží o skutečný dialog bez předsudků a předem připravených odpovědí, aniž přitom ztratí identitu křesťana či naopak propadne fundamentalismu. Rozborem jevů jako: zjevení, proroctví, příchod ("nového věku", "život po životě" doplňuje tato kniha naše porozumění evangelia v této "apokalyptické" době.
"Odlišnost přece nemusí znamenat, že se ti druzí ženou do záhuby. Spíše by nás mohla vyprovokovat k dialogickému ověřování, které neshody jsou bezvýznamné, kde bychom mohli projevit ochotu přeformulovat a rozvinout svá pojetí a kde se shodnout nemůžeme. Nezměnitelná odlišná mínění a praktiky mezi klasicky pojatým křesťanstvím a novými spiritualitami můžeme snad vidět jako rovnoběžky, které se sice nerozcházejí, ale ani nesetkávají. Ubíhají stejným směrem, a pokud se přece někde setkajt; tak v nekonečnu.” (s.142)

Pro případné zájemce uveďme ještě jeden titul cizojazyčný .V zhledem k praktické nemožnosti obracet se na původní prameny v klasických jazycích by to mohlo být pro mnohé pomocí. V řadě The classic of westem spirituality vyšla kniha Apocalyptic Spirituality - Treatises and Ietters of Lactantius, Adso of Montier-en-der, Joachim of Fiore, the spiritual Franciscans, Savonarola. SPCK London 1980. Translation and introduction by Bernard McGinn.

Do této kategorie si dovoluji zařadit "divočejší'. dílka, jejichž vznikje však zřejmě zcela zákonitý.

M. Basilea Schlink: Patmos - Kde se otevřelo nebe. Havlíčkův Brod, ICHTYS, 1993. 120 stran. Podle fotografie na obalu bychom neřekli, že Matka Basilea, od pohledu milá protestantská stařenka, napíše dílo, kde si Iíčené hrůzy nikterak nezadají s "předlohou”. Autorka komentuje jenom některé části textu, seřazené jsou poměrně Iibovolně. Spíše se zde jedná o volné úvahy Matky Basilei nad dnešní zkaženou dobou, k čemuž si vypůjčila apokalyptické obrazy z poslední novozákonní knihy. Cituji: "Už to začalo: mnohé špičkové skupiny na světě mají heslo " One World". Snaží se o sjednocení světa, o sjednocení všech náboženství, o sjednocení vlády na světě, o sdružen{ všech národů, o solidaritu všech lidi, národů, tříd, ras, prostě všeho lidstva. Ti, kdo stojí za tímto hnutím, chtějí uskutečnit převzetí vlády nad celým světem pomocí nové ideologie, nové morálky. To je však vypovězení války Pánu...(s. 80) Kromě těchto hrůz líčí Matka ještě další, například (s. 94) se budou rušit tresty za homosexualitu (zvláště ohavný čin, pozn. JJ), na celém světě zůstane již jenom "houfeček vyvolených" (s. 58), ovládnutí světa bude mimo jiné umožněno záhadnými "komputory” (s. 95), naštěstí vypukne třetí světová a atomová válka a bezbožnému nepořádku bude konec” (s. 109). Tato zjištění učinila Matka Basilea na ostrově Patmos roku 1975.

Kněžím, přemilým synům Panny Marie, Olomouc, pro členy MKH vydala Mavice cyrilometodějská, 1992. 524 stran. Autor této publikace je sporný. Ten, kdo text vytvořil, totiž Don Stefano Gobi, prý přijal od Panny Marie poselství vnitřním hlasem a ta zapsal. Následně založil roku 1973 Kněžské mariánské hnutí, ke kterému patří 300 biskupů a asi 60 000 kněží. Hlavními rysy tohoto hnutí jsou vybičovaná mariánská úcta, militantní postoje vůči všemu novému v církvi a zdůrazňování absolutní věrnosti a poslušnosti vůči papeži. V Čechách a na Moravě najdeme mnoho stoupenců Dona Gobiho, takže se nejedná jen o zahraniční kuriozitu. Dovoluji si ocitovat část z takzvané modré knížky. Činím tak přes varování na počátku publikace, že žádná část nesmí být publikována bez svolení centra hnutí a soudím, že na to jako recenzent mám jisté právo. Uvidíme, s jakými mocnostmi povedeme případně spor.
" Církev je pravda, neboť jí jediné svěřil Kristus úkol chránit v celistvosti celý poklad víry. Svěřil jej hierarchické církvi, to je papeži a biskupům s ním spojeným. Církevní zednářství se snaží tuto skutečnost zničit falešným ekumenismem, vedouc{m k přijetí všech křesťanských církví tvrzením, že každá z nich má část pravdy. ( ...) Církevní zednářství hleí{ tedy zničit základ jednoty církve podlým a úkladným útokem na papeže. Osnuje spiknutí rozepří a odporu vůči papeži, podporuje a odměňuje ty, kdo jej hanobí a odpírají mu poslušnost, propaguje kritiky a opozice biskupů a teologů. (…) Sejete proti čemé bestii, zednářstvi, které chce přivést duše k zatracení. Se mnou bojujete proti bestii, podobné beránkovi, zednářstvi, které proniklo do nitra církevního života, aby zničilo Krista a jeho církev. " (s. 440 - 441)

Dr. Konstantin Miklík: Zjevení svatého Jana, překlad a výklad vydala Marie Rosa Junová, Tasov, 1947. 206 stran.

V .H. Honert: O budoucnosti katolické cfrkve a konci světa. II. české vydání doplnil Václav Oliva. Družstvo Vlast, Praha, 1931. Nejdříve autor uvádí dějiny apokalyptiky, sedm období dějin církve, cituje četná soukromá zjevení ze století minulých, mezi nimi i proslulé Malachiášovo proroctví.